Panglao-Tagbilaran, Filipíny

Poslední kousek úžasně dobrého (dodávat, že zralého, není určitě potřeba) manga,

poslední hlt čaje, poslední podrbání ušopleska

a tjadááá směr letiště. Řidiče jsem si soukromě přejmenoval na “dědu zabijáka”, dorazili jsme na letiště během rekordních 35 minut! Na rentgenu opět otázka, co je to za lahve a po vyslovení, že alkohol, jsem byl s úsměvem vpuštěn do haly. Poučen z poslední check-in zkušenosti s Philippines jsem samozřejmě zavrtěl hlavou na otázku, zda mám v kufru něco fragile a tím bylo všem formalitám učiněno zadost. Takhle se to musí, s (ne)poctivostí holt nejdál dojdeš. Sedím, čekám na boarding a najednou z repráků speciální song, že by hymna?, protože všichni začínají vstávat a prozpěvovat si. Kdo by čekal v pondělí ráno v osm hymnu na letišti? Já teda ne. Po deseti minutách přišli tři zpěváci s kytarama, až později mi došlo, že jsou nevidomí, takže i já přidávám nějaké to peso do kasičky. 

Mno super, já musím zaplatit za sedadlo v první řadě, ale bába se special service a její synátor, kterýmu evidentně nic není, ne. Takhlenc tedy ne, takže claim už se pomalu chystá. Dosedáme naštěstí o celých 20 min. dříve oproti plánu, takže to vypadá, že i stihnu vyzvednout kufr, přemístit se z terminálu 4 na terminál 1, zacheckinovat kufr na další let a projít znovu imigrační. Doporučuje si nechat 4 hodiny, já měl na celý proces hoďku a půl, říkejte mi Speedy Gonzalez:D Vystřelil jsem z letadla jako jeden z prvních, vlezl do špatnýho vchodu, protože tam šlo přeci stádo, tak já jdu s ním, byl jsem vykázán jinam, až se konečně dostanu správně, popadnu kufr a hasím si to na transfer přepážku, kde mi suše oznámí, že bus odjel a další jede za hodinu, pecka:D Jsem odkázán na taxi, ale poslední peso jsem dal těm do kasičky, takže narychlo měním nějaký doláč, aby bylo na koláč a funím na taxi. Milý pán za plexisklem mi říká, že mi támhle jede shuttle bus na terminál, ať jdu na bus. Chápu kapitalistu, zbytečně bych mu blokoval auto za 150 pesos, když s ním může poslat někoho do centra za 800. Bus stojí směšných 20 pesos, pecka, co teď s těmi zbylými 1050 php, které mi zbyly po směně? Zase jedno poprvé, uspořádání sedaček v busu 3-2. Během 5 min. jsem na terminálu 1. Babi na rentgenu mě nechce pustit do haly, že prý je toho alkoholu na mě moc a můžu si nechat jen dvě lahve ze 6! Já se ale nedám, argumentuju, že už jsem prošel jedním letištěm, mířím do Evropy a zaplatím clo a hlavně, jsou to přece dárky! Nakonec mávne rukou a já mířím dál, na check-inu opět neguju, že bych měl něco choulostivého v kufru, těch 6 lahví se přeci nepočítá a “hurá” na imigrační, což je na dalších 45 min. života. Teď by se mi tu hodila mamča a její herecký výkon z thajského letiště a byl bych skrz do dvou minut. Chjo, takže ne, vyčkám si tu frontu, ale jako odměna na mě čekal Starbucks, po 8 dnech, zdá se to jako věčnost. 

Bacatlan, Virgin island, Panglao, Filipíny

Ráno vyrážím na další výlet směr Bacatlan a Virgin island. Konečně taky jednou usadám na tricycle a hasíme se to k Alona beach. Myslel jsem si, že si řidič spletl směr, ale ne, vysazuje mě v jednom luxusním resortu jménem Amora, kde Kelišová zapomněla zavřít hubu, když se diví a málem jsem neodjel, jak to tam měli vytuněný.

Je načase se probrat, páč pro lůzu tam nebylo místo a byl jsem odkázán směr pláž, kde na mě čekal už “řidič slečny Daisy” a mohli jsme vyrazit na moře. Vtipný bylo, že za privátní pronájem lodě a vstupy za ostrovy človek zaplatí míň než jako jeden z mnoha součástí tour. Takže jsem se jal, vystavovat pupíček, protože se nebylo před kým stydět. Loď byla nadimenzovaná asi pro 20 lidí, takže jsem vážně nemusel sedět se skrčenýma nohama. Chtěl jsem sice využít toho, že u nás byl odliv zhruba do 11 hod., ale to znamenalo, že je i všude jinde a na to mě recepční jaksi zapomněla upozornit. Ale k tomu se dostanu. První ostrov je tu a možnost pozorovat mořské ŽELVY! Nikdy jsem neviděl mořskou želvu live, maximálně suchozemskou, tu trapně malou v akvárku nebo její větší variantu v zoo, ale, to bylo prd v porovnání s tím, co jsem viděl tady. Zhruba dvacítka želv krmících se při dně, což bylo asi 10-15 m pod hladinou, takže na dívání hezký, ale na focení dost blbý. Kdo si ale počká….a Lukáš je trpělivý, ten se dočká a taky jsem se dočkal. I želvě jednou dojde dech a musí se na hladinu nadechnout. Díky tomu jsem si ji mohl prohlídnout zblízka na metr až dva, blíž ne a zároveň i vyfotit. Jsou to majestátní, krásná a elegantní zvířata!

Do batůžku se mi bohužel nevešla, takže jsme jeli zase o dům/ostrov dál. Virgin island vypadá naprosto úchatně na fotkách, když je příliv, ale ne odliv, bohužel. Je fajn, že je tu spousta mini kuchyní, kde si můžete koupit na osvěžení čerstvý kokos nebo pojíst něco z grilu, na co si ukážete.

Vtipný/zajímavý je samotný příjez k ostrovu, protože je tu celkem mělko, tak katamarány musí dodržovat určitou klikatou trasu k ostrovu, která je vyznačena vytrhanou částí mořské trávy a chaluh, takže jakoby vyzařuje ven. Katamarány se za sebe řadí v odstupu jako letadla v letovém koridoru a postupují v přesných souřadnicích sestupu na cílové letiště. Stejně jako u želv, tak i tady je asi miliarda lidí. Prý je to daleko lepší odpoledne (díky recepce). Výlet byl zhruba na 3 hoďky se vším všudy (pick-up, cesta katamarámem, pozorování želv a nezbytný fotoshooting). A nejlepší tuna steak, co jsem kdy jedl.

Člověk si tak leží v síti, čtě knížku a najednou rána a mírná bolest na holeni – ze stromu na mě přistála asi 20 centimetrová ještěrka, která na mě koukala stejně vykuleně jako já na ni. Asi to včera přehnala s alkoholem a ten skok holt špatně vychytala:P

Čína 04/2018

24.4. PRG-DOH-PVG

V 17:00 se roztocily roletky naseho A320 smer Doha a poznavaci cinske dobrodruzo muze zacit! Servis Qatar Airlines je jako vzdy naprosto perfektni. Cely zazitek opet kazi trojice ceskych dementu, kteri nevi, jak se chovat po par drincich a jaksi pozapomneli v navalu alkoholoveho opojeni, ze si kabinu nepronajali pouze pro sebe, ale je s nimi dalsich 141 cestujicich. Na checkinu nezapomneli poznamenat, ze letaji standardne s Emirates. Supr, pro Emirates jedine dobre, ze mohou prepravovat tyto bezmozkove jedince. S alkoholem jsem to tentokrate nikterak neprehanel, abych v Sanghaji nevypadl z letadla jak sud. Mezipristani v Doha a ja ty tri jedince mam porad v patach, co sem komu udelal?! Vim, ze karma je zdarma, ale to musi letet se mnou az do Sanghaje v podobe bonusu, ze sedim vedle nich? To neeeee! Mile stewardce jsem vysvetlil diplomaticky, co jsou ti tri za h*vada, takze me hned presadila a letelo se v klidu dal. 

25.4. Shanghai

Na rovinu, nijak me mesto nenadchlo, smogu vsude kolem zdarma, kdyz lehce kaplo, clovek byl hned spinavej. Jel jsem do hotelu MHD a v celem metru jsem nevidel jedineho evropana! Bud jezdili vsichni taxi nebo nevim. Kdo cetl clanek o kamerovem systemu v Cine a jeho dalsim rozsirovani, tak vnima kamery snad na kazdych 30-50 metrech. Kam chteji nacpat ty dalsi?

Jedinym bonusem byl let do Pekingu novym B787-900 s Hainan Airlines, jedinou petihvezdickovou cinskou aerolinkou. Zajimavosti urcite bylo okenko na wc, to jsem jeste nezazil. Muzete se za jizdy kochat panoramatama:P

Zaroven jsem shlidnul i cesky, ano, vazne cesky film Colette (naprosty brak z druhe svetove valky). Je to jen diky tomu, ze Hainan leta do Prahy, ale evidentne od pulky ledna prestane podle rezervacniho systemu nebo bude letat jen v sezone. 

27.4. Beijing

Jooo, to Peking, to bylo jiny kafe! Cinane tedy maji radi Beijing. Jako Peking to vyslovuji a zbytek sveta. Diky zpozdenemu letu uz nejezdilo metro, ackoliv appka netrpelive rikala neco jineho a ja pote musel dost trpelive slapat dost daleko, nez jsem nasel nejake taxi, ktere by vzalo cizince. Vetsina ridicu neumi anglicky, a nez se s turistou dohadovat pote o cene, tak vas radsi nevezmou. Takze zpozdeny let a nahanecka taxi zpusobily muj prijezd do hotelu, kde jsem mel byt po jedne rano, takhle jsem dorazil ve 3:30. Hotelovy (cinsky) byznys nastesti nikdy nespi narozdil od toho ceskeho (co bych si neschrupnul, kdyz mam vse hotovo). Cinska recepcni ma anglictinu a vyslovnost na levelu asi jako moje 60leta matka, takze se snazte zachovat klid a jednat nenucene v pul ctvrte rano! Prezil jsem to ve zdravi a padnul do postele.

28.4. Beijing, Zakazane mesto

Mel jsem tam byt v 9:00, abych toho stihl a videl co nejvice, co nejde uplne ruku v ruce s tim, kdyz se clovek probudi v jednu odpoledne… Totalni smrtelne tempo chuze, fotim si nejakou branu, ale nevidim jedineho turistu, jen vojaky a nepotrebny pesonal do poctu. Samozrejme se jdu vojaka preptat, co by ne, nejsem preci zdejsi. Coz je teda zjevne na prvni pohled. Automaticky ukaze na dalsiho, ktery me upozorni na to, ze budova patri vlade a ja musim dal. Ups, jesteze nezaregistroval, jak si to tam fotim. Zakazanym mestem prolitavam jak Speedy Gonzalez, abych stihl alespon to hlavni. Nastesti uz tam neni “tolik” lidi jako rano, ale i tak se jednou musim vratit rozhodne zpet, je to neskutecny komplex! 


29.4. Beijing, Velka cinska zed

A je to tu, hlavni hreb cele cesty je tu! Teda, skoo… Asi nikoho nemuze prekvapit, natoz mne samotneho, ze si tu veledulezitou udalost musim naplanovat na statni svatek, kdy nejsou zpoplatnene rychlostni tepny, tudiz stejnym smerem jedem asi miliarda aut/autobusu/motorek, pecka!

Jeste predtim stavime u Mingskych hrobek dynastie Ming, naprosta nadhera.

Pote uz ale smerujeme smer Velka cinska zed. 



Thajsko vol. 2, 2017

27.9. TXL-AMS

Dobrodruzo zacina uz 27.9. letem z Berlina smer Amsterdam. Na recepci nesedel uplne native English speaker, takze jsem cekal nejake trable a opravdu „nezklamal“. Hotel mi zablokoval 2x 300,- security deposit, i kdyz vehementne tvrdili, ze jen jednou a nasledne pote transakci zrusili. Jedna vec byly podklady a druha dve transakce na me karte. Odblokovani „trvalo“ pouhych osm dni, co dodat….Za to jsem mel ale super bio burger a excelentni gin tonic.

28.9. AMS-CPH

Prelet do Kodane, jsem lehci o par lahvicek z kosmetaku, protoze to uz bylo v ocich pani u pasu too much, kde jsem si v popisu pokoje jaksi nevsiml poznamky o shared kitchen/bathroom🙈 Takze jsem musel vysvetlit ostatnim jedincum, ze kdyz se vari, tak se zaviraji dvere do kuchyne a nebo mluvi nahlas v osm rano, tak tak nervua opet se zaviraji dvere, coz jsem demonstroval naslednym prasknutim s nimi.

29.9. CPH-CDG-BKK

Pry, ze jsou zamestnanecke letenky bez rezervovaneho mista velkym benefitem…leda prd! Stal jsem na gatu a modlil se, protoze byl let prebookovany a nasledny do Bangkoku by mi samozrejme uletel. Do natriskaneho letu jsem se nakonec diky stestene dostal a dokonce nesedim uprosted, ale hovin si u okenka. Samozrejme i stestena se nekdy unavi a byl jsem odmenen infantem prede mnou a detskym, rvoucim parchantem vlevo. Alkohol se bohuzel nepodaval, ackoliv byl dost treba. Netreba zminovat, ze cabin crew jsou vzdycky tak Francouzsti. Tim nemyslim sarm, ale odmerenost a komunikace zasadne ve Francouzstine. Nakonec vedouci kabiny pochopila, ze prirucak opravdu odbavit nemuzu, jinak mi ten pripoj v Parizi vazne uleti a s velkou Francouzskou nechuti ho dala do skrinky pro crew. Tak business nebude a muzu byt rad, ze letim v premium eco, tak nejak to znelo na gatu. Jsem moc rad, ze me  ta hodna pani narvala do ctyrky, ackoliv bylo volne misto u okna na dvojce. Takze jsem byl mily, usmevavy, sarmantni, to na ty pany pres padesat na kluky plati, byl jsem presazen a sampanske mohlo tect proudem! Teklo i tehdy, kdy uz tect nemuselo. Ano, jsem zkratka milous, je to tak:P kdyz pominu jidlo a sampanske, zase takovy slagr to nebyl. Clovek muze letet levneji eco, koupit exit seat, lepsi jidlo a letenka vyjde rozhodne lip. Bylo by fajn, aby pan vedle me tak nezral, teda nehltal, nikdo mu to jeho korejtko nevezme. Nedal si rict, kazdy servis stejny, ja ani ne v pulce, on sondoval, co by se kde jeste naslo. Nastesti nebyl povidaci, coz mi maximalne vyhovovalo. Kdyz konecne usnu po 9 hodinach letu, uz me budi „muj“ steward (mohl si alespon sahnout), ze je tu dalsi kastrulek se snidani. Veprik vedle me uz samozrejme hlta, abych mu treba neco neslohnul. Opravdu ne, ani se to neda snist. Zrejme doslo sampanske, takova francouzska nehoraznost!

30.9. BKK-KBV

Bangkoku, domove skorolibezny! Checkuju pocasi na jihu, kalkuluju cas s destem se spalenou tlamou, k cemu urcite nevyhnutelne dojde a nejlip z toho vychazi Ko Lanta jako vychozi bod na dalsi ostrovy. Bookuju let a rychle postupuju smer Krabi terminal. Holky na prepazce se dost zapotili, let za 20 min, ja nenacheckovanej, nastesti jen s prirucakem, ale v Thajsku se pro turisty udela hodne. Prichazim o male nuzky, jsou prilis nebezpecne pro posadku, ackoliv se mnou holky uz leccos nalitaly, tak jim musim zamavat sateckem, jinak neodletim. Bangkok Airways sice hnus letadlo, ale servis na palube supr vcetne hot breakfast. Objednam si transfer k pristavu, placnu se do nejblizsi restauracky s wifi a hledam ubytko pres google maps. Jedno mi padne do vocka, 15 min dochazkova vzdalenost, coz v tom hicu, dlouhych kalhotach a plnych botach nic moc. Slavnostne dojdu na staveniste, kde ma byt dle strejdy googla muj pokoj. Rikam si, jestli ja nebo zase ti soudruzi? Nakonec zjistuju, ze soudruzi a ted to mam hezkych 25 min:P dofunin z poslednich sil na Ao Nang beach. Opet dobry cist vse, co tam pisou na bookingu, tady mi decanko uniklo, ze plaz neni vhodna ke koupani. OMG🙈 Nevadi, dojdu dal plus 50 m od brehu diky odlivu, abych se vubec smocil. I to malo stacilo stat se rudym bratrem nebo rajcetem, coz jsem mel uz zahrnuto v bourkovem nasledujicim dni na relax. Kazdopadne se nepocitalo s tim, ze to bude bolet tri dny, takze pouceni pro priste, 3x panthenol s sebou, neb tady maji vetsinou kulovy a placat na sebe aloe vera je dost utopicky.

1.10. Koh Lanta

S lenosti sobe vlastni prodluzuju pobyt o dalsi noc v mirne destivem dni pri nekolisajici teplote 30 ve stinu a jen se cpu thajskyma dobrotama a cerstvym, ZRALYM ovocem, co hrdlo raci. Koukani na bazen me jiz omrzelo, takze je nacase vzit kramle pristavenym vozem Kia a jit o dum dal.

2.10. Koh Lanta

Twin bay, low tide

3.10. Koh Lanta

Baan rim lay

4.10.

5.10.

Ko chuek-ko ngai-ko kradan

6.10. Koh Lanta-KBV-BKK

Lanta-kbv-bkk

7.10. BKK-CDG-PRG

Bkk-cdg-prg

Thajsko/Kambodža 2017

10.3. PRG-DXB

Diky business kabine moznost navstivit odletovy salonek Menzies, ktery je, co se tyce nabidky, docela tragisch, alespon meli demi sekt a orisky. Na palube uz konecne cekalo „korejtko“ se sampanskym, na cely let meli jen jeden litr na 12 pasazeru, my jsme zvladli ve dvou 0,8 l:P Mno co, z 12 pasazeru byly 4 deti, tudiz starostlive matky a otcove, nekteri jiz skoro v duchodovem veku, kteri,  nastesti pro nas, nepili:P V Dubaji v salonku flydubai se podavalo vino pro damu a gin tonic pro pana, jsme holt flexibilni a obetavi. Zaroven jsme se dostali k luxusnimu humusu. Dalsi let, dalsi „korejtko“ s 1 l sampanskeho, kde nas bylo celkem 3 a pan cely let prospal, takze jsme se opet museli obetovat pro obe lahve:D

11.3. DXB-BKK, Kia kam se podivas

Jesteze uz je za humny Bangkok, jinak bychom asi praskli a stali se z nas ochlastove. Prvni teplotni sok, prvni gastronomicky sok, ktery se netykal me a najiti kompromisu, abychom se vecer vubec nekde spolecne najedli. Ne, ze bych byl snad nejaky automobilovy nadsenec, ale neslo si nevsimnout, kolik aut znacky Kia tam jezdi!

12.3. DMK-CNX

Hura vstric severu a Chiang Mai, ktery zapusobil svym kouzlem, sluzbami, cenami, zazitky vice nez samotny Bangkok. Na palube ceka sticky rice s mangem, to si neodpustim na zadnem z vnitrostatnich letu.

13.3. CNX

Vylet na kole, masaz? Tygri

14.3. CNX-HDY

Slonici – darek k narozeninam

15.3. HDY-Koh Lipe

Ko Tarutao, Ko neco, Ko Lipe- maly raj

16.3. Koh Lipe

Narozeninova veca

17.3. Koh Lipe-Koh Lanta

Plavba lodi ma zabrat 2,5 hodky. V duchu si rikam, ze jasne a pridam si dalsi 1,5 pro sichr.

Jesterka

18.3. Koh Lanta

Opice, zabicka, slimejs

Zhave meduzky v mori

Kocka hovno

19.3. Ko Lanta-HKT

V 7:33 se nahle nekolikrat po sobe ozve „excuse me, excuse me“, your bus is here…“. Az na to, ze nas bus mel dorazit az ve 12, protoze jsme se zarezervovali lod ve 13 hod., takze nechteny budicek a snaha o znovuusnuti dosti marna. Po vcerejsi zranici nulova chut na snidani, takze jsme se vypravili alespon na chvilku na plaz. Zmercila nas mistni mourovata mica a uz si to k nas stradovala. Jako nejatraktivnejsi jsem se zdal byt ja, zjevne diky me hovni pantofli, neustale pocmuchavala okolo. Cekal jsem, kdy mi jeste jako bonus pochcije botu, at to mam se vsim vsudy. Posledni splouch na Ko Lanta a zpatky do bungalovu, abychom stihli nas bus ve 12 hod. Jelikoz casomira Thajcum zjevne nic moc nerika, uz v 11:37 hulaka ten samy hlas z rana, ze nas bus je tady. Nepocitat s tim, ze na presnost si tu nikdo moc nehraje, tak tam snad balime jeste doted. Jsme vyprovozeni s milym usmevem, ze bus stoji pred domem. Pred dome stalo nebo se povalovala spousta veci, ale bus mezi nimi rozhodne nebyl. Dlouhou chvili jsme si alespon kratili pozorovanim drzych opic, ktere roztrhovaly pytle s odpadky a cpaly si sve tlamicky. Dle ocekavani cesta lodi na Phuket trvala 4 hodiny misto avizovanych 2,5. Alespon meli vychlazeny meloun a zrale mango, ktere v CR tezko potkame, takze si cpeme tlamicky pro zmenu my i s lodni prirazkou v cene ovoce. Nedelni bazar, ale hlavne sticky rice s mangem, jakou jsem doted jeste nejedl, ocitl jsem se v raji. Na recepci, kde jsou dva recepcni, z nichz anglicky umi jen jedna s volume hlasu na stupni 3, takze musim dost napinat ucho nebo to radsi opakovat po ni, zda jsem ji spravne rozumnel (druhy je zjevne do poctu), chci objednat taxi na zitrejsi rano ve 4:30, ale je mi dost lamanou (a to jsem jeste shovivavy) anglictinou odpovezeno, ze to neni treba, ze se rano zavola.

20.3. HKT-REP

Ve 4:20 si to prihasim na recepci a ptam se, kde je nase taxi. Vykuleny chlapec, ktery taktez neumi ani slovo anglicky na me vytrestene zira, coze to tak brzy rano chci. Adrenalin leti nahoru, racionalno vitezi a zacnu mu ukazovat na ruzne listecky s taxi, co maji na recepci a znak rukou zavolat. Pochopi, ale pochopitelne nikdo to v tak nekrestanskou hodinu nezveda. Zacnu googlit a dodavat mu jina cisla, nikdo nejezdi. Zacnu byt nekompromisni, netusi, co ma delat, tak vzbudi recepcni, co mi vcera povedela, ze to nebude rano problem. Slecna v telefonu zvolila volume 2 a pouze slova, zadne cele, byt hole, vety, coz me jeste vic dopalilo, abych se dozvedel, co uz mi bylo davno jasne, ze taxi nedorazi. Zacla neco mumlat, ale na to uz nebyl cas, ani nervy, kdyz jsme meli byt na letisti v 5:15, boarding od 5:40 a my nemeli ve 4:45 taxi a cesta zabrala asi 45 min! Mno, nezbyvalo, nez to vzit do nasich pacek, jinak hrozilo, ze prijdeme o let do Kambodze. Na ulici samozrejme jediny taxik, zabehl jsem do nejblizsiho hotelu a poprosil recepcni, jestli by nam nemohla nejakeho sehnat, ale jeji pokusy byly taktez nulove. Nastesti jsem nechal venku na chodniku mamcu jako navnadu a hned zastavil chlapik na motorce, jestli nepotrebuje pomoc. V tom uz jsem se ritil ja a vse zacal tlumocit, do toho dalsi chlapik, zacali oba obvolavat a do 10 min bylo taxi na svete. Stalo nas to oproti standardni cene 550 bahtu 800 a 40 bht pro kazdeho jako diky za pomoc, ale hlavni bylo, ze jsme se vezli. Coz o to, vezli, ale predpisovou rychlosti a ridic to zjevne nehodlal moc menit. Jako ve spravnem akcnaku jsme chytli vsechny cervene na semaforech a jako bonus lijak, ze musel jeste zpomalit! Na letiste jsme se priritili v 5:50, check-in neprekvapive uz davno zavreny, zacnu rychle vysvetlovat a jsme jeste akceptovani na let a na gatu nejsme ani prekvapive posledni! Haleluja, mise Kambodza zachranena.

Angkor Wat

Opicak na balustrade

21.3. REP-DMK

Nocni market  na Silom Rd. v Bangkoku a mise ryzovy klobouk/thajska vlajka dopadla neuspechem.

Odbiham jeste v deset na poblifku na ulici, kde vyfasnu vyborny vyvarek s kurecim masem, nudlemi a vyhonky mungo. Zaroven jsem poucen, ze si tam mam pridat trochu sojove omacky, chilli, octa a cukru! Prislo mi to decanko mimo misu s tim cukrem, ale jako poslusny turista poslouchajic pruvodce na slovo (coz u me vazne nehrozi), si vse nahazim a zamicham. Vysledek je prekvapive dobry a stravitelny. Narazil jsem na klobouk, co se nosi ve Vietnamu na ryzovych polich, ale 350 bahtu je dost nesmyslna castka a ja toho tolik jeste nevypil, takze z transakce prekvapive nic nebude.

22.3. BKK-Pattaya

Prvotni reakce a dojem z Pattaya je svrab, mor, Rusaci a nestovice. Sem uz rozhodne nikdy vice a nechapu jedince, kteri si tuto lokalitu muzou pochvalovat. Bordel na plazich, bordel v mori, takze clovek musi klickovat jako zajic pred vlkem v jen pockej, zajici. No pagadi! Na druhou stranu vyborny night market s obrovskym vyberem zelenych caju (jasmin, citronela, ryzove mleko, atd.), coz pro me, cajolemtace, znamena, ze jsem si mel vzit rozhodne vetsi kufr. Ale co, prece to tam nenecham:P Ale hlavne kolosalni ulovek v podobe ryzoveho klobouku pro babicku za 90 bahtu! Vim, ze se da poridit i levneji, ale cesta do Vietnamu nebude hned za tyden.

23.3. Pattaya-BKK

Pri blizsim pruzkumu minimarketu narazim na zlatou zilu v podobe sojoveho mleka se zelenym cajem, luxusni chutova kombinace. Pro jistotu a na horsi casy kupuji rovnou 10 kousku a 500 ml. Muj kufr uz zdalky remca, ale nema moc sanci ani na vyber, protoze k mlekum pribyla nejaka ta moooc dobra omacka (sweet chilli, ustricova, apod.) a ta se preci musi vezt v kufirku, aby panu kontrolnimu na rentgenech nepraskla zilka na cele a ja omacky neobrecel. Mavame sateckem plazi na Pattaya, coz nas moc nemrzi diky svrabu, moru, Rusum a nestovicim a mizime busem smer Bangkok. Diky letu az ve 02:35 24.3. volime delsi variantu pres Ekkamai s tim, ze na dalsi stanici to dojdeme a mezitim si dame vecu. Na cestu do busu se vyzbrojime alespon cerszvym ananasem a zelenym mangem. V Thajsku je pry asi 20 druhu manga, to zelene chutove pripomina mix manga, hrachovych lusku a hrusky. Navic k nemu dostaneme maly sacek s ruzovym obsahem, tak se hloupe turisticky ptam, coze a na co to je. Odpoved je prosta, mix cukru a soli. Thajci maji radi co nejvice chuti v ramci jednoho pokrmu. Takze jsme zabili tri mouchy jednou ranou, respektive slanou, sladkou a kyselou. Po trech hodinach v buse jsem myslel, ze vim, jak vypada peklo, kdyz si clovek spali zadni cast celych nohou a zad, ale byl to velky omyl. V teto ctvrti jsou zrejme vsichni na diete, protoze po stancich s jidlem jakoby se slehla zem. Takze potupne postupujeme vpred k nasi cilove stanici, zazivame posledni adrenalinovy zazitek v podobe snahy prejit 2x ctyrproudovou silnici, kde cervena neznamena stuj, ale volne popojizdej. Kdyz to dokazal i ctyrnohy mistni chlupac, tak se musime hecnout i my. 

Haleluja, letiste Suvarnabhuri je tu a my se jak hladovi vlci vrhame do restaurace a objednavame vicemene podle obrazku, protoze ty preci prodavaji. Coz o to, obrazek to byl pekny, jen na nem nebylo tolik chilli, po kterem mi umrely vsechny chutove poharky behem par vterin a nemel jsem daleko k slzam. Na druhou stranu je to dobry prostredek proti nejakym vnitrnim breberkam, ktere by mely zalusk se propasovat do Evropy. No chance. Nejake brebery to zrejme napadlo u jednoho nejmenovaneho clena rodiny, kdezto reakce tela prisla velmi brzy a samozrejme v nejmene vhodny okamzik, ve fronte na security check u rentgenu. Hodiny herectvi z ranneho mladi prisly dost vhod, za muj vykon by se nemusel stydet kdejaky hollywoodak a dostalo nas to behem 20 vterin skrz kontrolu, abychom zjistili, ze je jeste pasova a wc nikde. Po dalsim vykonu s nominaci na oscara nechavame pasy s letenkami u pana kontrolniho a rychlosti concordu se ritime smer toalety, ja tedy spise jako mula nalozena taskami a doprovodne vozidlo s majackem v jednom. Bile kalhoty a cest byly uhajeny v radu milisekund. Dekujeme uctive panu kontrolnimu, ze nas pohotove nechal probehnout a veril, ze se vratime nazpet, vse chape, nabidne zidli, usmev, at zije Thajsko!

24.3. BKK-DXB-PRG

Po sedmi hodinach letu v dobytcaku uz vim, co je to opravdove peklo, protoze jakakoliv pozice ci pohyb se spaleninami dosti omezovaly moznost usnuti. Je mi to cas od casu pripomenuto clenem rodiny pri placnuti nebo dotykem na rameni a velkym podivem, jak me to muze jeste bolet?!:P nastesti je na exitu jeste volne misto a nikdo nam nic uctovat nebude, tak se strategicky presouvam, ale efekt se spanim prakticky nulovy. Vyhled do tmy je pecka, dost toho clovek v noci vidi, zvlast, kdyz je pod vami zamraceno, jesteze ja alkohol ne, ale radeji knihu:P Diky bource v Dubaji, kde preci niky neprsi, jak poznamenal jeden velmi bystry pan z Cech v rade za nami, jsme dvakrat obkrouzili letiste s velmi zajimavymi turbulencemi a poryvy bocniho vetru, ze i Matejska pout je prochazka ruzovym sadem. Mrcha bourka ne a ne zmizet, takze uz mame hodinku sekerku a snad se zacina „blyskat“ na lepsi casy a behem 10 min, tjadaaa, pryc. Ja nevim, proc me navraty z Asie vzdycky vedou do lekarny:P